Vyhledávání


Fotka která se umístila v  TOP fotografie vytvořené starými skly - duben

Mé další fotografie naleznete na www.kowis.rajce.idnes.cz

 

Fotka, která se umístila v článku 7 nejzajímavějších fotek listopadu 2010 :-) www.fotoradce.cz/krajinarska-fotografie-listopad-2010-clanekid720

 

Zajímavé čtení o tom proč je krize a jací sou Amíci kkti....

06.01.2010 15:00

Do Spojených států jezdím zhruba dvakrát ročně, ale ještě nikdy jsem se

nezdržel tak dlouho v malém městě (šest týdnů, Ormond Beach, Florida).

Stejně tak jsem tam nikdy nebyl v době tak podivné nálady, jaká byla v

letošním lednu a únoru (taková podivná směs strachu a naděje...). A tak

jsem si všiml věcí, které jsem dříve neviděl. Některé mě nadchly, jiné mě

rozesmutnily. A protože se přikláním k rozšířenému názoru, že americká

společnost je vcelku nemocná, viděl jsem spíše to negativní. Možná se na to

zaměřuji také proto, že styl života Američanů zcela bez rozmyslu kopírujeme

i u nás. Zde je to, co mi dalo facku, otevřelo oči, přinutilo mě přemýšlet.

Kolikrát to jsou kraviny, ale možná jen na první pohled.

1. Zalévání trávníků: Bývaly doby, kdy trávník byl výsadou aristokracie.

Obyčejný člověk měl nejspíš louku za barákem. Američané nebývale zbohatli a

dnes má trávník každý (kdo nemá, ten po něm touží). Trávník - v porovnání s

loukou naprosto mrtvý ekosystém - je třeba stříhat, zalévat, hnojit. A tak

před každým druhým barákem vidíte hnojiče, střihače nebo jiné trávníkové

údržbáře. Tzv. „Lawn Maintenance" je obrovský byznys. Co mě ale zaujalo?

Většina našich sousedů vytrvale zavlažovala. I v den, kdy 48 hodin hustě

pršelo, sousedi stále kropili, z toho 1/3 času chodník. V době, kdy

miliarda lidí na téhle planetě nemá přístup k pitné vodě, je to smutný

obrázek. Říkám si, tihle kluci asi nikdy neslyšeli o Al Gorovi.

2. Mega balení: Chcete si koupit pivko k večeři, dvě jablka, pár plátků

sýra? Na to zapomeňte! Chcete pivko? Kupte si basu. Chcete jablka? Naberte

si dva pytle po šesti librách (to je nejmenší balení). Pár plátků sýra, jak

jsme zvyklí z pražské Billy? Neexistuje. Kupte si balík - navíc zabalený v

trojím igelitu. Naprostá nadprodukce všeho. Na téhle planetě každou hodinu

umírá tisícovka lidí hlady, a tady!? Více je lépe.

3. Nonstop klimatizace: Přestože jsme byli na Floridě, zažili jsme tam

pěkné zimy. I když bylo venku třeba osmnáct stupňů (Celsia), v obchodech a

hlavně v domech u sousedů jela klimatizace bez vypnutí. Ve dne v noci.

Nonstop. Asi ani tihle kluci nikdyneposlouchali volání Al Gora!?

4. Hummer: "Pussy magnet". Vzpomínáte na Borata, jak si chtěl koupit magnet

na holky? Přijde mi, že tím místy jezdí každý druhý. A nejenom Hummer.

Prostě čím větší, tím lepší - Hummer, toyota tundra, ford pick-up. Prostě

nevidíte nic moc jiného než obrovské pick-upy nebo obecně SUV. Dlouhou dobu

platilo, že jste při nákupu těchhle obrovských aut dostali slevu na daních.

Proč? Hodně žerou a to je dobré pro byznys. Mimochodem, každý 4.-5. barel

ropy, který se na světě vytěží, se spálí na amerických silnicích. Síla,

ne!?

5. Auta před školou: Jo, jo, hodně mé americké fascinace se točí okolo aut.

Nedaleko našeho domu byla střední škola „Seabreeze High School". Přál bych

vám vidět školní parkoviště a hlavně ranní a odpolední zácpy. Máte pocit,

že se na váš řítí obrovský pick-up, který nikdo neřídí, a na poslední

chvíli si všimnete, že za volantem sedí desetiletý kluk (asi mu je

šestnáct, ale tvářičku má na deset). Většinou platí, co student (od

šestnácti), to auto, a tak parking před touhle školou je větší než před

největšími nákupními centry v naší zemi - představte si třeba pražský

Zličín.

6. Auta před domem: Většina našich sousedů měla dům pro auta (garáž) větší

než dům pro lidi. Stejně tak je běžné, že večer před garáží stojí třeba

další čtyři auta. V mnoha amerických domácnostech je totiž víc aut než

lidí. Není divu. V televizi vidíte reklamu jen na auta a léky. A všechno na

půjčky. Navíc litr benzínu vyjde na deset korun. A tak si říkám, kolik lidí

už pozabíjeli v Iráku jen proto, aby jejich děcka mohla jezdit do školy

„nabušenýma hummerama". Na jedné demonstraci jsem zahlédl zajímavý

transparent: „No more iraqi babies in my tank!" To mluví za všechno,

myslím.

7. Ulice jako po evakuaci: Tahle část Floridy se každý podzim pere s

hurikány. Proto na každém kroku narazíte na značku „Evacuation point".

Nemusíte ovšem čekat na hurikán, abyste si představili, jak to tu vypadá

při evakuaci. Je známým faktem, že průměrný Američan chodí tak maximálně z

domova do auta (10 metrů), z auta do supermarketu (50 metrů) nebo z auta do

práce (100 metrů) a zpět. Na ulicích většinou nepotkáte ani živáčka.

Většina Amíků ani chodit nemůže, neboť by to jejich klouby nevydržely.

8. Drive in: Od dob, co k nám do Čech zavítal strýček McDonald, známe

„drive-in". Z amerických filmů známe možná i drive-in kina. Co mě zaujalo

tentokrát, byl drive-in bankomat. Prostě se nemusíte namáhat a vylézat z

auta. Přijedete, stáhnete okénko, fouknete tam kartu, vymačkáte pin,

naberete bankovky a účet a tradá. A co mě nadchlo úplně nejvíc, byl

drive-in church. Kostel pod širým nebem, kam zajedete jako do kina, na

autorádiu si naladíte farářovo kázání, nad volantem se pomodlíte a hurá

domů (nebo spíš do krámu nakupovat). Nulový pohyb. Naprosté pohodlí.

Paráda. Ráj na zemi!

9. Fly-in: Když existuje „drive-in", musí existovat „fly-in". V sousední

vesnici mají oplocenou osadu s ochrankou (tomuhle druhu bydlení říkají

„Guarded community" - původně brazilský vynález), kde má každý obyvatel

kromě obrovské garáže i hangár. Každý má totiž minimálně jedno letadlo. V

této osadě bydlel i John Travolta, ale poté, co si koupil nový tryskáč, ho

sousedi vystrnadili. Pro mnoho Američanů jsou dnes letadlo, jachta nebo

vila na Havaji stejně dostupné jako škoda fabia pro průměrného Čecha. Říkám

si, že ve světě, kde hrubý domácí produkt 48 nejchudších zemí je méně než

bohatství tří nejbohatších lidí v USA ( globalissues.org ), je něco sakra

špatně.

10. Prso je nebezpečnější než pistole: Četl jsem, že v jednom nákupním

centru policie zatkla a odvezla ženu za to, že na lavičce kojila své dítě.

Běhat po ulici s bouchačkou u pasu však nikoho nevzruší. Stačí si

vzpomenout, jaké vytržení způsobilo před lety odhalené prso Janet Jackson.

A přitom v amerických filmech nevidíte místy nic jiného než bouchačky a

krev. Z toho mi vychází, že Amíci se ženského prsa bojí více než pistole. A

co teprve penis! To je divné, ne!?

11. Hyperlevné věci: Už jsem to psal do jednoho komentáře. Ať jste kde

jste, máte pocit nonstop výprodeje: džíny za 10, dětské oblečení 2-15, boty

do 30 dolarů... Nechápete to. Spotřební věci jsou tady tak levné, že není

divu, že 94 % amerických středoškolaček považuje nakupování za svou

nejoblíbenější aktivitu.

12. Silikonová prsa: Mnohé Američanky mají výstavní ňadra, to se jim musí

nechat. Když se ale podíváte na Michaela Jacksona, dojde vám proč.

Nejoblíbenějším dárkem k promocím amerických holek je právě chirurgická

úprava prsou. Ano, čtete správně. K promocím! To znamená, že jim ještě

nebylo třicet. Bomba.

13. Za to vás můžou sebrat! Jedeme ze supermarketu, kde jsme si koupili

basu piva, kterou jsme měli v kočárku. Najednou k nám přijde pán s

vyděšeným výrazem, ukazuje na tu krabici s pivem a říká: „Za to vás můžou

sebrat! Být vámi tak to okamžitě schovám." Je úžasné pozorovat zástupy lidí

s hnědým sáčkem v rukou, ve kterém mají láhev kořalky nebo plechovku piva.

Ale zkuste to vyndat! Za to vás můžou sebrat.

14. Debit/credit: Když nakupujete, většinou (možná vždy) se vás ptají,

jestli chcete nakupovat na půjčku. Zjistíte, že lidé tu většinou fungují

jenom na půjčky. Hypotéka je zcela běžná a k tomu ještě plejáda kreditních

karet a půjček na auta jiné nesmysly. Na trhu půjčování peněz je taková

konkurence, že se banky a kreditní firmy předhánějí, kdo půjčí (i teď v

dobách kritických!) víc. Je běžné, že za použití kreditní karty získáváte

třeba „airmiles", a tak lítáte na oko zdarma.

15. Sledování televize: Průměrný Američan sleduje televizi 7-9 hodin denně.

V průměrné domácnosti je televizí často víc než lidí. Zajímavé je uvědomit

si, že polovina rodin spolu vůbec nevečeří, což je jediná příležitost se

potkat (jinak jsou furt v práci - musí se sakra ohánět, aby vydělali na

všechny ty půjčky). Polovina druhé poloviny u toho má puštěnou právě tu

televizi.

16. Polovina Amíků nemůže spát: 48 procent Američanů říká, že pociťují více

stresu než před pěti lety. Stejné procento říká, že v noci leží, kouká do

stropu a nemůže usnout (zdroj Americká psychologická asociace, 2006). Co

polovině Američanů nedá spát? Proč se jich tolik dívá v noci na strop?

Primárně dvě věci: peníze a práce - hlavní starost 75 procent Američanů.

Přitom v roce 2004 to bylo 59 procent. Ta čísla jsou strašidelná, a to jsme

v roce 2006 ještě neměli tušení, že přijde nějaká krize. Jaká čísla byste

si tipli v roce 2009?

17. No antibiotics! Na mnoha potravinách v našem supermarketu svítily

roztodivné nápisy začínající slovíčkem „no" - no hormons added, no

antibiotics, no additives, no chemicals... Už i k nám do Čech se tyhle

nápisy dostávají. Zdá se mi, že je bereme jako fakt. Ale faktem je také to,

že když na jeden balíček napíšou, že neobsahuje chemikálie, potom říkají že

devět ostatních chemikálie obsahuje. Není divu, že v USA hovoří o epidemii

rakoviny. Jestli jste viděli nějaké dokumenty na téma kvality potravin v

USA, víte o čem mluvím. Myslím bohužel (co se týče rakoviny), že my

Evropané na Amíky úspěšně dotahujeme.

18. Národní asociace organizátorů: Protože je všechno tak levné a navíc vám

do zadku vleze deset bank a čtyřicet kreditních společností s nabídkou

úvěru, kterému neodoláte, Američané nakupují víc, než jsou schopni

uskladnit. A tak je v USA běžným řemeslem tzv. organizátor, který k vám

domů přijde a zorganizuje vám vaše hory majetku do úhledných komínků,

krabic, přihrádek. A protože organizátorů je už pěkná armáda, sdružují se

dokonce v asociaci.

Tedy na to, že se považuji za tolerantního a v zásadě i pozitivního

člověka, je to pěkně netolerantní a kritický výčet. Jenomže já si nemůžu

pomoci. Ještě mám v živé paměti extrémní bídu, na kterou jsme narazili při

loňské cestě do Mali a Guinei-Bissau. Lidi tam však byli v zásadě šťastní.

Když to porovnám s tou americkou rozežraností (a to myslím, že je slabé

slovo) a dám si to do souvislosti s psychickým stavem americké společnosti,

tak si říkám: Něco je hodně špatně. A nakonec, když se podívám do Evropy a

vidím všechna ta satelitní městečka, nákupní centra, multiplexy,

hypermarkety, silnice zacpané SUV auty, hypotéky, zadluženost, hon za

zážitky a zábavou, všechna ta pozlátka, která jsme od USA okopírovali, tak

nevím...

A protože s tím vším, co se tu píše, souvisí Příběh věcí (USA jsou do velké

míry právě příběhem věcí), rozhodl jsem se ho sem pověsit, aby nám nezapadl

v kvantu komentářů. Musím říci, že jsem dosud nenašel trefnější způsob, jak

vysvětlit americký styl života (který se stal i naším stylem), než je právě

dvacetiminutový Příběh věcí od Annie Leonard, navíc s českými titulky.